Stvoření zelesa

zelesa foto Bylo nebylo, za jednou Horou a za jednou řekou, bydlela v lese zviřátka. Každý víkend se scházela na lesní mýtině, diskutovala o současných problémech globálního světa a pila pivo. Tak to chodilo víkend za víkendem, rok za rokem, dekáda za dekádou. Až už to jednou Prase Divoké nevydrželo a do probírané tématiky zachrochtalo: „Mě už tohle nebaví, chtělo by to nějakou změnu“ „Ano, to je slovo do pranice!“ Přitakala Kachna „Ale jakou změnu, kolego?“ „No, já nevim.“ Zhluboka se napilo vodky a zároveň se zhluboka zamyslelo Prase. „Třeba, už jsme dlouho nedělali konzík Mezi Smrčky.“ „Co ty na to, bratře Osle?“ Tázavě se tázla Kachna. Lufťák Osel, diskuse nedbaje, jen flegmaticky zhltnul všechnu mrkev z grilu a líně se převalil zpět ke svému rozjednanému půllitru. „No tak, zapoj se taky trochu do kolektivní tvorby.“ Pobídla ho ostatní zviřátka. „Co já vim, třeba by jsme mohli udělat nějakej sud, neslavíte náhodou někdo něco?“ Nadchl se osel. „Jdi k šípku se sudem, ten děláme pořád, něco světovějšího by to chtělo.“ „No tak uděláme ten koncert, ale jestli mě někdo bude tahat z pod stolu, ať jdu bubnovat, tak s tim rozhodně nepočítejte.“ „Neboj se ty zvíře líný, pozvem si kapely jiný.“ Zabluesoval od vedlejšího pařezu bratr foukací harmonikář. Užuž se Osel napřáhl k další originelní myšlence, když byl zčistajasna přerušen slabým zahoukáním sovy. „Hů, hů, hudělejte festival, hudělejte festival!“ „Moudrá to sova!“ S jásotem propukla zviřátka. „Uděláme fesťák!“ V tom se v záři ohně objevila opice, mezi zuby, slepenými banány, procedila: „Neser, Prase, neser! Ty už nevíš, kde by ses nejlíp ožralo, ještě si na to pořádej festival“ a zmizela zpátky do tmy vyrábět atomové zbraně nehromadného ničení. „Tomu dáme za úkol vykopat kadibudky.“ Shodla se zviřátka a začala plánovat.... Tak leta páně roku 2003 poprvé spatřil světlo světa Hudební Festival Zelesa.

Varování ministra Zelesa: Veškeré postavy a veškeré zápletky v tomto příběhu jsou naprosto smyšlené a nijak se neztotožňují se skutečností!